If the world is going to end, does anything really change?

Vloni jsem tady nadšeně ňufala o filmu The Last Great Snail Chase. Od té doby se toho dvakrát moc nezměnilo. Film stále není k dostání na DVD (a že bych si ho i koupila!). Dostal se do kin, ale zatím jej promítali asi dva týdny někde v Aucklandu, což je pořád poněkud daleko. Ovšem faktem je, že mě to potěšilo. Znamená to totiž, že ten film ještě úspěšně nezmizel na propadlišti dějin a dá se pořád snad zachránit. Podařilo se mi vyhrabat filmový plakát a pro připomenutí sem dám opět trailer a teaser.

Celý film má jednu hlavní myšlenku – i když bude konec světa, velryby budou kráčet po ulicích, želvy létat po obloze a nebe padat na hlavu, stejně budeme muset ráno vstát a jít do práce. A život včely zůstane stejný.
Tenhle film má krom dobrého nápadu ještě další kouzlo pro novozélandskými seriály postižené: hrají v něm Michael Wesley-Smith (Atlantská střední anyone?) a Caleb Ross (pro Alizbetu: to je ten, co se ti líbil v Tribu ). Sice nás není moc, ale věřím, že nejsem jediná, kdo je zná (no tak! )

No, a proč to tady píšu? Samozřejmě proto, že ten film chci vidět. Takže pokud mi chcete udělat radost, otravujte a fňukejte tady.

Pokud se blíží konec světa, skutečně to něco mění?

 

Černá je pořád v módě

Opět bych vás chtěla informovat, že vyšla další kapitola oblíbené urban fantasy

Černá je pořád v módě

Ke starším kapitolám se snadno proklikáte odsud
(Silně uvažuji o tom, že opět shromáždím všechny odkazy do jednoho příspěvku, proklikávání se k prvním kapitolám už začíná být krapítek zdlouhavé. Pokud budu mít čas a chuť, spáchám nový seznam u příležitosti další kapitoly )

 

It´s okay to take it easy! Slow down, it´s okay!

Tuhle hudební drogu mi poslala má drahá žena Jusufinka (muck!)
Nemačkejte play, pokud si nechcete zbytek dne/noci zpívat yukkuri to shiteitte pořád dokola. Pokud jste ochotní vzít lžíci a vydlabat si mozek z lebky, tak klidně pouštějte…

I don’t have enough time. And I don’t have enough money.
I also don’t have enough plan. The same old shit, the same old shit.

I don’t have enough clothes. And I don’t have enough food.
I also don’t have enough sleep. The same old shit, the same old shit.

Take it easy.
Take it easy, okay?
Take it easy.
Easy, easy, okay?

Celý text i s překladem (podle mého laického očka o dost trefnějším) najdete tady

 

I don´t need to be Billy Shakespeare

Právě jsem přišla ze zkoušky (obyvatelé planety Země, vidím to s vámi černě, tak nějak beznadějně) a nemám do večera co dělat. Vzhledem k tomu, že poslední dobou se mi občas daří dokopat se k literární činnosti, bude potřeba nová rubrika. Jsem úchyl na praštěné názvy, tenhle mě napadl při poslechu Billy S. od Skye Sweetnam. V textu je sice „I don´t need to read Billy Shakespeare“, ale jsem toho názoru, že Wilíka by si měl přečíst každý, takže jsem text mírně předělala. Je třeba uznat, že jako název literární rubriky to vůbec není špatné (ego ego )

Slečna fakt umí zpívat a má velmi zajímavé texty. Doporučuji poslechnout si toho od ní více

 

The Tribe

Určitě už jsem tady s tímhle seriálem spamovala. Minimálně jednou. Nebo se pletu? The Tribe je dle mého názoru nejlepší (a taky nejspíš jediná! ) post apo telenovela. Zvláštní spojení, že? Ale funguje to…

Na jednu stranu se jedná o někonečný kýč (pět sérií po dvaapadesáti dílech), na stranu druhou je celkem na co koukat. Pokud vám nevadí, když polovina vašich postav zemře (nebo alespoň zmizí na sakra dlouhý čas), nebude to zdaleka tak iritující, jak by se mohlo zdát. Citlivé duše své oblíbené postavy ořvou, zanadávají si na ty neoblíbené – a pokud budou mít víc štěstí, než rozumu, hrdinové se časem objeví v některé z dalších sérií. Jedna z postav byla dokonce tak oblíbená, že jí v návratu do seriálu nezabránila ani smrt…
(Na druhou stranu, někteří byli pro změnu odejiti a přes veškeré mlžení bylo většinou dost jasné proč.)

Velký problém je s nedostupností – novozélandské seriály se u nás netěší tak velké oblibě, aby se daly bez problémů sehnat. Svého času se dala za levno zakoupit první série – samozřejmě v angličtině. Na DVD se stále dají sehnat, ale z nějakého důvodu je celkem horor sehnat alespoň pár dílů ke stáhnutí. Na youtube jsou kompletní tři série, čtvrtá končí někde v polovině. Mám dojem, že pátá série se tam taky někde potuluje.

A jak jsem se k tomuhle seriálu dostala já? Před dávnými a dávnými časy, kdy jsem sledovala televizi, vysílala Tribe KI.KA (Kinder Kanal). Později se mi podařilo ukořistit za dobrý peníz první sérii v dárkovém balení, bohužel na VHS, takže nemůžu sloužit, pokud se chcete na Tribe podívat. Zásadně je totiž nedávám z ruky. To už vám pravděpodobněji půjčím svou oblíbenou knížku, jakože to nedělám moc často…

Když už nic jiného, vždycky si z toho můžete dělat alespoň legraci…

A každopádně musíte uznat, že mají kůl hadry. Ty barvy vlasů… *in love*

Abychom učinili zadost formalitám, všechny obrázky (c) Cloud 9 The Tribe Ltd

 

Bodylájn, naše loli Tesco…

Abyste si nemohli stěžovat, že videoblog na lahvičce úplně převládl, rozhodla jsem se s vámi podělit o sukni, kterou mi Gart koupila k narozeninám, a o šatečky, které jsme pro změnu koupili k narozeninám právě Gart.

Nejprve zelená korzetová sukýnka, která byla na mém višlistu už celkem dlouho. Gart se u příležitosti rychloobjednávky z Bodylinu rozhodla pořídit mi něco dopředu k narozeninám. Děkuju, dcero :-*

A tady už wa-loli yukata, kterou si Gart vybrala. Tedy, původně se jednalo o záložní plán, původně vybranou ale prostě nemají v dostatečné velikosti… Stock fotka není zrovna lichotivá, ve skutečnosti totiž šatečky vypadají o dost lépe

Už se moc těším, až s Gart někam vyrazíme. Pak možná přibudou fotky i tady na Gartině blogu

 

And it´s a wake up time…

Když už jsme u těch soundtracků, neodpustím si Immediate Music. Pokud jste filmoví fanoušci, jejich práci celkem určitě znáte. A máloco probudí tak skvěle…

(nejlepší na konec )

P.S.: Titulek článku jako obvykle vypůjčen, tentokrát z textu Wake up time od Toma Pettyho

P.P.S.: Přemýšlím o změně systému nahrávání videí, jelikož se mi ani trochu nelíbí mrtvé linky ve starých příspěvcích. Momentálně bojuji s neochotou systému přežvýkat potřebný formát. Ale pracuje se na tom, aby bylo jasno, že se neflákám

 

Most things get better, when I kick them. But some of them don´t.

Určitě jste si všimli, že už tolik sem na blog nespamuju. Důvod je jednoduchý – nemám čas. A když už náhodou mám, trávím ho v beznetové společnosti. Ta má prostě a jednoduše přednost před mou existencí v internetových vodách.

Měla jsem v plánu napsat o něco obsažnější článek s nějakým smyslem, ale přešla mě chuť. Nefunguje mi přihlášení do yCollege a poslední vyjádření se na tohle téma na fóru je z roku 2007 – „změnit heslo a určitě to pojede“. Nemusím asi říkat, že to nepomohlo. Net jede, ale tohle mě rozčiluje. BitMeter leze na nervy…

Takže dobrou noc, vespolek.

 

Měsíček na hnoji…

Název tohoto příspěvku přesně odpovídá výrazu na mé tváři. Jakékoliv bližší info mimo blog…

 

Někdo to rád ostré

V krátkosti: na Fantasmagoriu vyšel nový díl naší oblíbené urban fantasy

Někdo to rád ostré

Odkazy na předchozí díly mám shromážděné tady A teď mě omluvte, jdu si to přečíst, potřebuju si nutně spravit náladu…